MINUT ČTENÍ: 4

AUTOR: MAGDALÉNA KLOBUŠICKÁ


Je tomu víc jak rok a půl, kdy jsem odjela do Skotska. Už dlouho jsem s přítelem uvažovala o nějaké změně. A tak jsme se rozhodli odjet někam za prací, kde můžeme nabrat nové zkušenosti a naučit se jazyk.

Proč Skotsko?

V létě roku 2016 bylo takzvaně „in“ odjet někam na sever. Anglie byla už dost „provařená“, takže jsme zkusili Skotsko. Pár našich známých už zde žilo, přesněji v Aberdeenu, ale nedoporučovali nám ho z důvodu vysokého nájemného a málo práce. Rozhodovali jsme se tedy mezi Glasgow (největší město Skotska) a Edinburghem (hlavní město Skotka). Jednoznačně vyhrál Edinburgh podle Google obrázků. A tak jsme jeli!

Skotsko je země zelených údolí, divoké přírody, velkých jezer a majestátních hor. Krajina je zde poseta stovkami pasoucích se ovcí a množstvím starých kamenných památek, majestátních hradů.

Tak jak už to na severu bývá, počasí je velmi proměnlivé a nevyzpytatelné. Během pár hodin se zde může vystřídat déšť, sníh i svit slunce. Takže každopádně deštník či pláštěnku s sebou!

Co je potřeba na začátku zařídit

Pokud jedete za prací do zahraničí, je určitě lepší, zkusit si zařídit ubytování dopředu, ať si nemusíte platit přechodné ubytování a trávit čas prohlídkami bytu. Nám to, díkybohu, vyšlo, ovšem si musíte dávat velký pozor na to, aby to nebyl nějaký podfuk.

Po příjezdu a ubytování v bytě, který byl 20 min autobusem od centra Edinburghu, 45min pěší chůzí a s irským spolubydlícím, jsme začali řešit povinnosti k tomu, abychom mohli žít a pracovat v UK. První z nich bylo zařídit si NIN (National insurance number), UK telefonní číslo a bankovní účet – ten Vám ale víceméně bohužel nikde nezřídí, pokud nepracujete.

Hledá se práce

Začalo to hledáním na internetu, tisknutím životopisů a obcházením města. Obor pro nás nebyl podstatný, já bych brala cokoliv z důvodu skoro nulové angličtiny ze školy. Jelikož jsem ale měla předchozí praxi v HM v Čechách, zkusila jsem zaslat CV i zde, kde bych měla šanci se snad uchytit. A ono to vyšlo. Nástup byl až na konci měsíce a tak jsme si s přítelem mohli ještě užívat společných chvil a prozkoumávat Edinburgh a jeho okolí.

Přítel, ačkoliv neměl praxi v hospitality, získal místo barmana v jedné z restaurací v centru – takže pokud umíte aspoň něco, chytíte se všude.

Jak už jsem psala – k tomu, abyste získali bankovní účet v bance, musíte mít práci. Někdy je to ale veliký oříšek, protože v práci po Vás zase chtějí bankovní účet, aby Vás zaměstnali :D. Takže takový začarovaný kruh. Díkybohu mi nakonec vyšli vstříc. Najít banku je taky velmi obtížné. Ve spoustě bank po Vás chtějí takových dokladů a potvrzení, že vůbec nechápete, k čemu jim to vše bude, když potřebujete pouze účet, kam Vám bude chodit výplata a budete ho běžně používat. Sláva, po několika schůzkách jsem to dostala – mám bankovní účet!

Práce v H&M

Po pár týdnech obdivování krás Edinburghu jsem začala pracovat. Moje první práce v zahraničí. Řeknu Vám, ta nervozita byla děsná, když umíte pouze pár anglických základních frází a tím pádem vůbec ani netušíte, jak Vás po pohovoru mohli vzít. První den byl hlavně podepsání smlouvy a jiných papírů a samozřejmě obeznámení s prací – Sales advisor / prodejní asistent. Ta spočívala v úklidu vyzkoušených oděvů na svá místa na obchodě, úklidu oddělení, pomoc na skladě s vybalováním a po měsíci i práce na pokladně. Vesměs skoro stejné jako v Čechách, ale větší organizace práce, více zaměstnanců a více peněz.

Má hodinová mzda byla o trochu vyšší než minimální mzda na můj věk (ano, jsou zde věkové kategorie, kde každá kategorie má svou minimální hodinovou mzdu), která se pak zvedla na 8 liber na hodinu. Za začátku jsem pracovala pouze na 30 hodin/týdně a když pak byla možnost si ji zvýšit, šla jsem do toho a pracovala 35 hod/týdně, což v mé práci znamenal full time (plný úvazek). Směny byly většinou 7 či 8 hodinové s hodinovou pauzou a výplata 2x do měsíce, což bylo příjemné. Člověk si tak s odečtem daní a pojištění vydělal kolem 1000 liber na měsíc (+ – 28 000,- čistýho).

Život ve Skotsku (jídlo, kultura…)

Ve skotském jídelníčku skoro vždy najdete rybu, nejčastěji lososa a pstruha, z masa pak dále hovězí, skopové a jehněčí. Největší popularitou je tu však Haggis, karamelové bonbony a samozřejmě skotská whisky.

Pokud si zajdete do restaurace na obyčejnou večeři pro dva, zaplatíte kolem 30-40 liber (např. burger s hranolky za 15 liber a pivo 4 libry), lístek do kina 15liber, divadlo 20-30liber,fotbalový zápas 20-30 liber. Zkrátka nejlepší je si koupit něco v obchodě, ve kterém utratíte přibližně stejně jako v ČR a pustíte si něco doma :D. Galerie a muzea jsou tu ale zadarmo!

Abyste ale někam dojeli, je potřeba si pořídit ridacard 60 liber/měsíc nebo zaplatit 1,70 libry za cestu městskou dopravou. Nebo chodit všude pěšky, či si koupit kolo.

Edinburgh či Skotsko obecně není ale vůbec levnou zemí. Nájemné je tu opravdu drahé – za náš pokoj ve 2 pokojovém bytě s Irem jsme dávali přibližně 350 liber za měsíc dohromady (to je ještě ta nejlevnější varianta z důvodu bydlení bez smlouvy) + energie, které se platily jednou za 3 měsíce a council tax (daň za byt), přibližně nás to ale tedy vyšlo na 200 – 250 liber měsíčně na osobu. Ze začátku nám trochu trvalo si našetřit, jelikož si musíte koupit nějaké nezbytné věci (povlečení, peřiny, ručníky, sušák na prádlo, prací prášek, základní potraviny,..),ale výhoda byla ta, že jsme už s nějakými našetřenými penízkami přijeli a za pár měsíců jsme měli našetřeno i na UK bankovním účtu.

Po půl roce končila oficiální smlouva s agenturou na byt, takže jsme se s Irem rozhodli přestěhovat o kousek dál od centra (35min autobusem, pěšky přes hoďku), blíž k pláži (pouze 2min na hlavní promenádu) a blíž i do mé práce (30 min pěšky). Byt byl opět dvou-pokojový, s obývákem, rozlohou trochu menší a trošku dražší, ale ta lokalita se mi daleko víc líbila a ranní či večerní výběhy po pláži byly k nezaplacení.

Život plyne a přináší změny

Čas běží neskutečně rychle. V práci jsem se víc rozmluvila, po pár měsících získala zodpovědnost za sklad a oddělení s doplňky na všech oddělení (což znamenalo tedy více práce za stejný peníz, ale zkušenost skvělá a práce mě moc bavila) a po pár strávených dovolených, návštěvách v Čechách a výletů po Skotsku nám po roce skončila smlouva na bytě a i můj vztah s přítelem.

Bylo přede mnou jedno velké rozhodnutí: zda-li si sbalit svých „pár švestek“ (pár jich teda rozhodně nebylo… řeknu Vám popravdě, pracovat jako prodavačka v HM, kde jejich módu doslova zbožňujete a věci ve slevách si můžete koupit za pár liber, je velmi těžké, takže z jednoho kufru oblečení, se kterým jsem na začátku přijela, se staly kufry tři a pár tašek navíc …) a nebo si zkusit život ve Skotsku úplně sama, na vlastních nohách. Dala jsem si nějaký čas na rozmyšlenou a odpočinula si v Čechách, ale protože jsem si Skotsko a hlavně Edinburgh doslova zamilovala, rozhodla jsem se vrátit.

V práci mi dali neplacené volno, takže opadla alespoň jedna starost. Musela jsem si ale najít bydlení. Někdy to není vážně lehké, protože buď bydlíte u někoho „načerno“ a nemusíte řešit skoro nic, pouze měsíčně platíte částku za bydlení a ostatní, což je asi nejlepší varianta, nebo si sháníte byt přes agenturu, což není žádná sranda.

Nakonec jsem se uvrtala do bytu přes agenturu s jednou mladou Španělkou. Zařídit si společnou elektřinu, plyn, internet atd. už je brnkačka. A pak konečně bydlíte!

Vstříc novým dobrodružstvím

No aby jsem těch stresů a problémů neměla málo, hned po prvním měsíci bydlení v novém, když jsem si konečně vybalila a zútulnila si pokoj, jsem dostala nabídku odjet na sezónu za prací na sever Skotska – Durness! A protože jsem chtěla zkusit ještě žít někde jinde a cestovat, rozhodla jsem se ji využít a odjet. To znamenalo zase všechno nastrkat zpět do kufrů, sbalit si krosnu a vyrazit! No a tak jsem tu, v Durnessu. Mé „dobrodružství“ a touha poznat něco jiného začala červnem 2018 a potrvá cca do října. Tak mi držte palce!

A JAKÉ TO JE BÝT LEKTORKOU V ČÍNĚ?