MINUT ČTENÍ: 3
AUTOR: LUCIE SAMKOVÁ


Cože? Erasmus? Hm, tak se přihlásím a pak uvidím…(O rok později) Cože? Už mám vyplňovat smlouvu? Mám tu kluka, super rodinu, kamarády, psa a se svojí angličtinou přece nemůžu studovat v zahraničí…Jenže vzdát to teď, když už o tom všichni vědí? Tak já to teda zkusím, vrátit se můžu vždycky. Ale nechce se mi nikam. Vážně ne…

Erasmus – Portugalsko

A takhle to nějak všechno začalo… Ale nejdříve bych se měla představit. Jmenuju se Lucie a studuju ekonomku na vysoké škole v Liberci. Momentálně jsem ve druhém ročníku bakalářského studia v oboru Ekonomika a management mezinárodního obchodu. V rámci programu Erasmus jsem si vybrala školu ISCAC ve městě Coimbra v Portugalsku. Českou republiku jsem opustila na konci února a návrat se konal na konci října, takže můj pobyt trval téměř přesně 4 měsíce.

O Erasmu jsem slyšela poprvé od mojí starší ségry, která ho prožila pár let zpátky v Itálii. Musím říct, že jen díky ní jsem se přihlásila taky. Ráda cestuju, ale jsem tak trochu mamánek a mám ráda svoje zázemí. Nicméně čas od přihlášení běžel strašně rychle, a jelikož ke svojí ségře dost vzhlížím, řekla jsem si, že ji nezklamu, smlouvu vyplním a pojedu. Žádné náročné podmínky ani testy mi v odjezdu nebránily. Společně se smlouvou jsem získala stipendium ve výši 400 Eur na měsíc, což mi pokrylo ubytování a částečně jídlo. Peníze na letenky, cestování a noční život jsem si vydělávala během Erasmu, zbylou část mi přispívali rodiče a zmiňovaná ségra.

Počátky

Můj let směřoval do Porta, kde jsem jednu noc zůstala a druhý den jsem se s mým obrovským loďákem vypravila vlakem do Coimbry. No, nasedla jsem sice tak trochu do špatného vlaku, ale naštěstí mířil taktéž do Coimbry. Tam už jsem měla na 3 noci dohodnuté ubytování v malém pokojíku jen na začátek, než si najdu něco na zbytek pobytu. Do té doby bylo všechno v pohodě, jenže najednou mi to všechno došlo. Byla jsem v onom městě, kde jsem měla strávit následující čtyři měsíce a v tu ránu jsem začala brečet. Na všechno sama, žádní kamarádi, žádná rodina, žádné auto. Nevíte, kde nakoupit jídlo, jak se dostat do školy a už vůbec nevíte, co vlastně budete během dne dělat. Nebudu lhát, tyhle první dny byly strašný. Fakt strašný.

Jenže pak přišel zlom. Našla jsem si maličkatý byteček, sice daleko od školy (3,3 km pěšky), ale za to v nočním centru Coimbry.  Vyrazila jsem na výlet s Erasmuslandem (místní organizace pomáhající Erasmákům se rozkoukat) a poznala tak lidi, kteří na tom byli úplně stejně jako já. A tihle lidé mě seznámili s dalšími lidmi a tihle s dalšími a… a najednou jsme byli super parta kamarádů, která se scházela několikrát do týdne, až mi z toho teď tečou slzy, jak moc mi všichni chybí. Možná bych měla zmínit, že Coimbra má přezdívku město studentů, takže pokud hledáte místo, kde je párty každý den, tak jste ho právě našli. O zábavu bylo tedy postaráno, nicméně i do školy jsem párkrát musela zajít.

Škola a spolužáci

Na začátku semestru nám bylo řečeno, že výuka probíhá pouze v portugalštině. V tu chvíli mi v hlavě proběhlo: „Bezva, portugalsky umím jen nadávat, co teď?“ Nakonec nám učitelé zadali knížky v angličtině, ze kterých jsme se učili ke zkoušce, a témata esejí, které byly součástí klasifikace. Do školy jsem tím pádem chodila pouze na angličtinu, kde se stejně převážně mluvilo portugalsky, jelikož většina spolužáků anglicky nerozuměla. Pro mě to bylo trochu zvláštní a možná obtížnější, ale měla jsem štěstí a našla si spolužačku, která anglicky uměla velice dobře, a staly se z nás kamarádky. Všechny zkoušky se konaly na konci semestru (začátek června). Některé jednoduché, některé obtížnější, ale snad to všechno klaplo a obdržím potřebné kredity (všechny výsledky ještě nevím, v Portugalsku mají na všechno dost času).

Co se týká stravování, tak ve škole jsme měli menzu a bufet, ale jelikož jsem do školy moc nechodila, tak jsem si vařila každý den sama a menzu ani jednou nevyzkoušela. Potraviny v Portugalsku jsou cenově srovnatelné s ČR, ačkoli sladkosti a alkohol máme levnější my. Naproti tomu olivy, ovoce a zeleninu mají Portugalci kvalitnější a levnější, což je vcelku logické.

Rada na závěr

Na závěr bych chtěla říct něco k cestování. Určitě bych doporučila navštívit Lisabon, Porto i Coimbru. Jsou to všechno krásná města (Lisabon za mě TOP), která stojí za návštěvu. Pokud ale už budete v Portugalsku, rozhodně musíte na jih do části Algarve. My si půjčili auto a projeli ho celé křížem krážem. Jsou tam překrásné pláže mezi skalami a na jihozápadě skvělé vlny pro surfování, které rozhodně doporučuju vyzkoušet! A jelikož jsem donedávna nebyla ve Španělsku, zaletěla jsem si i na pár dnů tam. Díky nízkým cenám letenek z Porta, jsem zvolila Barcelonu, kterou taktéž můžu jedině doporučit.

A pokud ses prokousal mým článek až sem, tak ti říkám NEVÁHEJ A VYRAŽ! Je jedno kam, všechno je totiž jen o lidech. Moje rada zní: Hned po příjezdu si hledej kamarády, protože s nimi to je hned všechno jednodušší. Pobyt v zahraničí je moje zatím největší a nejlepší zkušenost, za kterou ti ségra děkuju.

A co si skočit z tepla do zimy? Třeba do Skotska s Káťou Jurasovou. Klik 🙂