MINUT ČTENÍ: 2
AUTOR: JAN LUXEMBURG


Na 20. letém výročním veletrhu mého studijního oboru na Otto von Guericke Universität v Magdeburgu (Německo) mě hrozně zaujala přednáška o firmě „Omegawave“ a představení jejího průmyslového produktu. Spatřil jsem v tom tu nádhernou kombinaci vědy a výzkumu s průmyslem. Zaujalo mě to natolik, že jsem s tím chtěl okamžitě pracovat.

Veletrh – Firmy – Studenti

Jsem studentem oboru Sport und Technik, který se zaměřuje na spojení inženýrství a sportu. Z této kombinace vychází ty nejkrásnější produkty. Na výročním srazu nás institut hostil více než 20 bývalými absolventy, kteří představili svou nynější pracovní činnost. Ta široká škála mě naprosto fascinovala. A ještě lepší bylo, že mezi tím vším byly jen samé pozice, na kterých bych rád pracoval v budoucnu i já sám. Rozpětí sahalo od analýzy běhu a výrobu bot u Adidasu, projekt managementu firmy Oakley (takové ty drahé brýle), přes konstrukci ultralehkých cyklorámů, dvěří do aut a spousty dalších výrobků až k práci u firmy Scott (horská kola). Jako vášnivý maratonec tíhnu k těmto věcem o něco víc, než jiní…

Obor do budoucnosti

Ale mezi tím vším byla jen jedna firma, která si u mě, a i u mých komilitonů, získala naprostý obdiv. A to produkt od firmy Omegawave. Měřící systém Omegawave se skládá z pásu, který se připne na hrudík a měří ECG – variabilitu srdeční frekvence. Druhou částí je pak pár elektrod, který se připne do sensoru na hrudním pásu. Jedna elektroda se nalepí na čelo, druhá na dlaň. Elektrody následně měří elektrické napětí mezi rukou (neutrální) a čelem (mozkové vlny) ve frenkvečním pásmu 0,5-0Hz. Měření probíhá tak, že si měřená osoba lehne, zavře oči a systém měří po dobu 4 minut vývoj těchto dvou veličin, na základě čehož vyhodnotí stav kardiovaskularního (z ECG) a centrálního nervového systému (elektrody). Výstupem je doporučení tréninku – zda mají tělesné funkční systémy nejvíce otevřené okno trenovatelnosti pro vytrvalost, sílu, dynamiku, nebo koordinaci. Druhým ukazatelem je maximální tepové pásmo, ve kterém je doporučeno trénovat. Tento systém využívají nejlepší fotbalové týmy světa, olympionici, ale i vysokopostavení manažeři.

Diskuse

Po skončení veletrhu byla diskuse u stánku s jednotlivými firami a zastupujícími studenty. Zahodil jsem strach a šel rovnou ke stánku, který mě tak zaujal. Vyzvídal jsem nejdříve co nejvíce informací o systému a po chvíli jsme si přátelsky povídali. Dozvěděl jsem se, že u nás na institutu máme pět těchto měřících systémů, a že jeden doktorand (Bernhard) s nimi pracuje. Zašel jsem za profesorkou, která má systémy na starost a ta mě představila právě Bernhardovi. Spolu jsme se domluvili na praktiku.

Praktikum

Praktikum probíhalo tak, že jsem vždy dostal úlohu a společně s ní deadline. Jak si ji rozložim, bylo na mě, musel jsem ji jen splnit včas. Mezi mé úlohy patřila většinou analýza dat, pro kterou jsem se naučil základy programovacího jazyka VBA pro Excel a všechny úlohy řešil automaticky, jelikož se jednalo vždy o objemnou sadu dat. Mezi mé další úlohy patřila literární recherche a společně s ní vytváření souhrnu vědeckých prací. Na celém praktiku se mi líbilo, že jsem dostával čím dál tím zodpovědnější úlohy, které pro mě byly vždy větší výzvou a bavilo mě na tom pořádně makat, abych je vždy bezvadně splnit.

Uvědomění – cesta k úspěchu

Teď něco málo k mému přístupu a co se na něm od doby mého studia v Německu změnilo. Já jsem byl vždycky spíš ten stydlivej kluk, co se bál už jen kohokoliv na něco zeptat – třeba v krámě, nebo u pokladny. Ale moje cesta a touha po úspěchu a podílení se na velkých věcech mě nutí jít pořád dál a překvapovat sám sebe. Což se mimochodem stalo poslední dobou i mým koníčkem. Totiž rozvoj je pro mě jistotou, která tu bude vždycky. Ať už rozvoj hardskills, softskills, nebo se na to člověk může taky dívat z pohledu rozvoje našeho mozku. Mozek je totiž dynamickou strukturou a jeho změny nám právě umožňují jít pokaždé o kousíček dál, až nakonec dojdeme někam, co jsme si na začátku cesty ani nedokázali představit.

V životě nestačí jen obdivoval velké věci a kecat o nich. Chce to zahodit stud, myšlenky typu „coby, kdyby,“ strach z neúspěchu a prostě jít do toho a zkusit to. Ono to navíc většinou vyjde, když se člověk zakousne a maká na maximum. O takové cestě Vám více poví tento článek.