MINUT ČTENÍ: 4

AUTOR: ADAM ROTH


Znáte to klišé, že se někde zastavil čas? V Sumadelu je to skutečně pravda. Před pár lety neměli místní záchod, běloch je zde „amerikáno“ a najít jehlu v kupce sena je zde lehčí nežli najít signál. Jak se dva Češi ocitli na tomto odlehlém místě a co zde dělali v místní škole?

Do hor s krosnou pěškobusem

Nasedáme na autobus a po „silnici“, kde je někdy lepší nedívat se dolů, vyrážíme dále do hor, konkrétně do oblasti Tinglayan. Aby byla cesta ještě více vzrušující, vylézáme na střechu autobusu za místními a kocháme se zelenou krajinou.

To co nás čeká, víme jen okrajově a tak netrpělivě vyčkáváme na Johnyho, místního učitele, který nás má vyzvednout. Jak po jeho příchodu zjišťujeme, místo, kde jsme vystoupili, není naší finální destinací. Míříme totiž mnohem dále, konkrétně do vesnice Sumadel, která je vzdálená 4 hodiny chůzí.

Cesta je to vskutku nádherná a my máme možnost vidět rýžové terasy ukrývající se pod mohutnými horami halícími se do mraků. V 35 stupních s těžkými batohy je to však cesta velmi náročná a tak trochu závidíme Johnymu nesoucímu pouze láhev. Dlužno říci, že on chodí tuto trasu nahoru a dolů každý týden.

Sumadel Praxiso

S naloženou bagáží funíme do kopce

Nádherné výhledy i prvotní šok

Po příchodu do školy zjišťujeme, že se jedná asi o nejvíce odlehlé místo, kde jsme kdy v životě byli. Kromě odlehlosti tomu napovídá a vzezření vesničky. Všechny stavby jsou postavené ze dřeva, uvnitř se spí na bambusu a jednotlivé domky jsou odděleny malými plůtky. To proto, že každá rodina má prasata. Těch zde žije možná více než lidí. Většina obyvatel se na nás usmívá, někteří zaraženě koukají. Cizince tu skutečně nemají každý den.

K naší úlevě je Johnyho dům přeci jen modernější. Na sprchu a postel však můžeme rovnou zapomenout. Čeká nás kyblíčková sprcha a spaní na tenounké podložce přímo na podlaze. Nemáme si však na co stěžovat, pár let zpět zde neměli ještě ani záchody. Co je ještě více zarážející je spousta démonů a bůžků v které místní věří, zkrátka jiný svět. Život zde plyne pomalu a většina lidí se řídí především východem slunce, kdy se začíná pracovat na sklizni a domů se často chodí, až když slunce zapadá.

Sumadel Praxiso

S místními stydlíny

Seznamuje místní s životem v Evropě

Protáhnout rozlámané tělo, s problémy do sebe vsoukat nudle z pytlíku a hurá směr základní škola. Po pár minutách zjišťujeme, že zde téměř žádný časový harmonogram neexistuje. Více než na výuku se momentálně všichni soustředí na nácvik vystoupení na nadcházející festival. Není těžké uhádnout, že se jedná se o festival sklizně rýže… 😊

Přestává se nacvičovat a my jdeme konečně pracovat s dětmi. Máme pro ně připravenu přednášku o České republice za pomoci dataprojektoru. Děti pozorně poslouchají a udiveně koukají, když vidí obrázky lyžařů či historickou Prahu. Bohužel se je nedaří příliš zapojit, ať už kvůli věku, ale především studu. Většinu dne pak trávíme popíjením kafe a očekáváme nějaké pokyny. Nějaký den nám to pak trvá si zvyknout na to, že tu čas plyne pomalu a nikam se nespěchá. Možná se i my něčemu přiučíme…😊

Během dalších dvou dnů se již dostáváme do styku se staršími žáky a tak se nám je mnohem více daří zapojit do konverzace o Čechách a Evropě. Největšího úspěchu dosahujeme na střední škole (ano mají tu dokonce 2 školy! :D), kde nám pomáhají třídu rozhýbat mladí sympatičtí učitelé. K mladším obyvatelům již přeci jen dorazili nejnovější technologie a tak zde mají takovou vychytávku. Parapet obsypaný telefony, na kterém se dá chytit dokonce i signál. Každá příchozí zpráva je zde úspěchem :D. To ovšem neznamená, že si nedrží místní tradice a my tak máme možnost navléknout se do tradičního úboru kmene Kalinga za doprovodu zvědavých očí místních dětí.

Sumadel Praxiso.cz

Znáte děti sníh?

Sumadelská základní škola – jediné místo na Filipínách kde uslyšíte „Tři čuníci jdou“

Kromě přednášek se do aktivit zapojujeme i jinak a tak během nezbytného popíjení kávy také pomáháme vyrábět masky a další vychytávky pro již zmíněný festival. Předposlední den nás paní učitelka poprosila, zda bychom nenaučili děti nějakou písničku. Pokud pojedete do Sumadelu, můžete se těšit na „Tři čuníci jdou“! 😀 Po hodině výtvarné výchovy jsme pak celé působení v místní škole uzavřeli různými hrami.

Jelikož naše pracovní vytížení nebylo veliké, měli jsme možnost prozkoumat okolí a seznámit se blíže s místní kulturou. Bohužel jsme se seznámili i s místní kulturou jídla. Pokud je někdo labužníkem, doporučuji se Filipínám vyhnout. Spoustu času jsme strávili procházkami po rýžových terasách. Pro nás něco neobvyklého, pro místní součást každodenního života.

Sumadel Praxiso.cz

Noví členové kmene Kalinga

Pro stydlivé děti bylo největší zábavou na nás pokřikovat „americáno“ a následně utéct. Hold každý běloch je zde v jejich očích Američan. Největší šok nám však připravila velice stará potetovaná paní, která jednoho rána vlezla do domu oknem. Naprosto jsme netušili kdo to je a tak jsme zkrátka všichni posnídali společně. Stařenka k nám stále promlouvala místním jazykem a u toho si vychutnávala moje sušenky. Když už měla dost, zvedla se a odkráčela. Jak se později ukázalo, byla to Johnyho maminka 😀

Sumadel Praxiso

Netradiční snídaně 🙂


Celé toto dobrodružství si budu pamatovat celý život. Po odjezdu jsem přemýšlel, zda bychom si spíše my neměli něco přiučit od místních lidí. Skutečně potřebují moderní technologie a špičkové vzdělání? Toť otázka k zamyšlení…

Rubrika: Cestování