MINUT ČTENÍ: 2
AUTOR: TEREZA ČÍLOVÁ


V dnešní době když člověk nastupuje do práce, je po něm velmi často požadovaná praxe, nejlépe v obobru. Já měla štěstí, že jsme ve školních osnovách měli jednu takovou kratičkou, dvoutýdenní pracovní stáž povinnou. Chodila jsem na gymnázium F. X. Šadly na německé oddělení, takže bylo záhodno najít si firmu, kde se bychom se mohli zlepšit v němčině. Nějaké kontakty nám naštěstí poskytla škola, ze kterých jsem si vybrala, takže se to nezdálo tak těžké, něco si najít. V následujícím textu se pokusím co nejépe vylíčit, jak to probíhalo.

Praktikum

Své praktikum jsem si „odbyla“ v Praze přímo v centru u Karlova mostu v Kontaktní kanceláři svobodného státu Sasko (Verbindungsbüro des Freistaates Sachsen). Na začátku jsem se však samozřejmě nevyhnula rozhovoru po telefonu, ze kterého bych byla nerózní v češtině, natož potom v jazyce našeho západního souseda. Šéf, se kterým jsem mluvila však na štěstí uměl česky, takže všechna nedorozumění byla objasněna a domluva praxe se sešla s úspěchem.

Praxe trvala dva týdny a to v červnu, kdy tato kancelář pořádá docela skromnou letní slavnost (Sommerfest), která nabízela ketering, řemeslný koutek (letos ukázka výroby houslí), pódium s kapelou (na dvoře) a výstavu o Lužických Srbech, která se konala v prostorách našeho pracoviště. Tu jsem společně s dalšími praktikanty, kteří přijeli vypomáhat se Sommerfestem, sestavovala. Na slavnost jsou zpravidla zváni politici z oblasti kultury a jiné vysoce postavené osoby, nejen z Čech, ale i z Německa. Vše bylo přístupné i veřejnosti.

Práce v „kanclu“

Jinak mou náplní při Sommerfestu bylo převážně rozdávání letáčků, které o této události informovali, koordinace hostů, kam mohou nahlédnout a neminulo mě ani nalévání a rozdávání kávy pozvaným. Pracovní týden se nesl v duchu obvyklých kancelářských úkonů. Před Sommerfestem jsem musela sestavit jmenný seznam s fotkami všech, co byli pozvání a suhlasili s účastí. Jinak jsem přepisovala texty, některé i překládala, někdy jsem dokonce musela něco vyřizovat po telefonu, což nebyla zrovna moje oblíbená činnost. Když přišel šéfovi host, šla jsem mu otevřít a případně připravit drobné občerstvení.

Kontaktní kacelář sídlí v patře a není nijak veliká. Nemá ani moc zaměstnanců, vlastně tehdy tam byli jen tři, ale zato mají stále nějaké praktikanty na výpomoc, ať už z Čech nebo Německa. Když jsem tam byla já praktikantkou, dostala jsem vlastní stůl s počítačem, kde jsem mohla v klidu vypracovat zadané úkoly. Pracovní prostředí bylo velmi příjemné a klidné, nikdo na nikoho nebyl drzý, nikdo se nad nikoho nepovyšoval, praktikantům se při nevědomosti dostalo pomoci.

Co by tak studenta mohlo zajímat je pracovní doba. Já jsem měla režim docela volný, příchod nějak na 9. hodinu a konec pracovní doby se odvíjel od toho, kolik jsem toho měla na práci, někdy jsem odcházela v době oběda, jindy jsem tam byla třeba do půl čtvrté.

Tuhle praxi můžu jen doporučit. Pracovní náplň byla odpovídající mým schopnostem a všichni byli moc milí a ohleduplní, že jsem praktikantka, která se teprve učí co a jak.

Další zajímavý článek