MINUT ČTENÍ: 3

AUTOR: MAREK NÁDVORNÍK


Jmenuji se Marek, nyní je mi 18 let a studuji gymnázium v malém podkrkonošském městečku. Strávil jsem rok se skvělou rodinou a kamarády ve městě Newfield ve státu New York, kde jsem byl v posledním ročníku na Newfield High School.

TEN POCIT

Když jsem se v šestnácti letech jednoho srpnového dne roku 2016 ocitl na letišti sám bez rodičů a bez jakéhokoliv aktuálního zázemí, zmocnil se mě zvláštní pocit – ne až tak negativní, spíše pozitivní pocit plný svobody, sebevědomí a nadšení z něčeho dosud nepoznaného.

Všeobecně se říká, že rok v Americe na střední škole je pohoda. Zlepšíte si angličtinu, získáte celkově nový a jedinečný mezikulturní rozhled, najdete si kamarády na celý život a pokud si sednete s vaší hostitelskou rodinou, tak i „druhý domov“, kam se můžete kdykoliv v životě vrátit a budete se zde cítít jako doma. Za sebe to mohu opravdu potvrdit.

Každý den v nové zemi je jiný a zajímavý. Já měl tu výhodu, že jsem studoval na škole v malém městě, kde se všichni navzájem znají. Díky tomu mě tak všichni znali a ptali se na nejrůznější otázky. Například, jestli máme v Česku pračku, vodu, kuřecí křidýlka… Každý se se mnou chtěl seznámit. I přes to má ale roční pobyt v zahraničí svoje stinné stránky.

Střední v americe

Kultura

Nejhorší je asi počáteční kulturní šok. Přijedete do nové země, do nové rodiny, kde na vás všichni hned spustí anglicky. Občas nějakým slovíčkům nerozumíte, nevíte, jak funguje celý chod domácnosti. Nejlepším řešením všech problémů je ale komunikace – zaprvé se dozvíte odpověď na to, co jste potřebovali, zadruhé se rozmluvíte anglicky a den po dnu se budete cítit čím dál více sebejistější v cizím jazyce.

Já jsem byl v mojí rodině nadmíru spokojený. Jezdili jsme po okolí na výlety, slavili společně všelijaké svátky, každou neděli fandili Buffalo Bills (pro neznalé, tým NFL, nejvyšší ligy v americkém fotbalu). Věřte mi, že člověk se po pár týdnech opravdu rozmluví a po celém roce už komunikuje skoro plynule anglicky. O to horší je pak návrat zpátky do Česka, kdy si po nějaké době potřebujete vzpomenout na nějaké slovíčko. Víte, že ho znáte, máte ho na jazyku, ale prostě si nevzpomenete. To je tak asi se vším. Pamatuje si snad někdo všechny vzorečky z testu z fyziky, kterou jste psali třeba před půl rokem? Já teda ne!

Škola

Největším překvapením pro mě byla škola. Věděl jsem, že americké školství je o úroveň někde jinde než to české, ne však, že je až tak moc jiné. Vztah mezi žákem a učitelem je o hodně přátelštější, hodiny jsou zábavnější, povídavější, člověk nesedí celé dny šprtáním se a memorováním vzorečků a definicí na testy, jako tomu bývá v českých školách. Dále mě překvapilo to, jak si vybíráte předměty, které chcete navštěvovat. Například si můžete vybrat z několika různých druhů a odvětví matematiky podle toho, co vás nejvíce baví, stejně tak tomu je i u ostatních předmětů.

Zároveň je v Americe velký rozdíl ve výběru odpoledních a volnočasových aktivit, než na co jsme zvyklí z domova. Dalo by se říct, že celý váš den je spjatý především se školou, kde máte jak normální výuku, tak sportovní i jiné kroužky. Nejvíce se mi líbila soudržnost celé komunity, kdy se na basketbalové zápasy dostavila opravdu plná hala místních fandících jejich dětem, vnukům, sousedům,…

Cestování

Další součástí vašeho života v zahraničí je i skupinka zahraničních studentů, kteří studují v dané oblasti. Všechny tyto studenty má na starost místní koordinátorka. Společně jsme se tak dostali na výlety a na místa, kam jsem se jinak s rodinou nedostal. Niagara Falls, New York City, Washington DC…Vzhledem k tomu, že všichni vaši kamarádi jsou na úplně stejné vlně s vámi a potýkají se se stejnými problémy jako vy, je zde skoro zaručeno, že si spolu sednete a stanou se z vás dobří kamarádi. V mojí skupince byli (kromě mě) tři kluci. Polák, Němec, Ital a tři slečny * Korejka, Číňanka, Tchaj-wanka. Musím říct, že s klukama jsme si fakt sedli a už teď se domlouváme, kdy dáme nějaký sraz v rámci Evropy! 🙂 Mít takhle kontakty po celém světě je taky paráda!

Střední v americe

Nesnášim loučení…

A po celém roce přišlo to nejtěžší – loučení se s rodinou. Za ten rok vám ti lidé, kteří vám dají část jejich života, opravdu přirostou k srdci. Samozřejmě, že na obou stranách ukáplo pár slz, ale takový už je život. Obzvlášť když víte, že se za nějaký čas do Ameriky za vaší druhou rodinou vrátíte a oni vám na oplátku slíbí, že se také někdy rádi podívají do Evropy.

BĚŽTE DO TOHO!

Pokud uvažujete o studiu na střední škole v Americe stejně jako já, mohu vám ho jedině doporučit. Mnoho lidí, se kterými jsem se bavil, říkali, že se bojí, že nechtějí opouštět rodinu, že na to nemají dobrou angličtinu a podobně. Přeci se říká, že změna je život, tak proč to tedy nezkusit? Dá vám to do života tolik zkušeností a takového rozhledu, kolik na obyčejném českém gymplu ani za nic neposbíráte.

Vycestovat v šestnácti letech sám za „velkou louži“ do úplně cizího města, do cizí rodiny, na úplně jinou střední školu je velkou životní výzvou. Možná i tou největší, se kterou se obyčejný český gymnazista z maloměsta může setkat. Je to těžké rozhodnutí. Ale ve výsledku to stojí za to!



A jak to chodí v Kanadě? Česká hokejistka zde!