MINUT ČTENÍ: 2

AUTOR: ADAM ROTH


Manila možná není cestovatelským snem, přesto je zajímavé ji vidět. Člověk si pak mnohem více váží toho, co má doma. V tomto přelidněném městě žije 27 milionů lidí, velká část z nich na ulici, v lepším případě ve slumu. Je to město, kde oběd stojí 20 Kč a vzduch je téměř nedýchatelný.

1) DEN

Je 12 hodin dopoledne a my přilítáme plni očekávání do druhé destinace na naší cestě. Konečně na Filipínách. Bohužel se hned po příletu potvrdilo to, co jsem se dočetl na mnoha cestovatelských blogů a to, že Filipíny nejsou zrovna místem pro gurmány. Všude neskutečné páchl smažený olej a to zrovna mému, po dlouhém letu rozhozenému žaludku zrovna nepomohlo.

Po „snídani“ jsme si objednali GRAB (místní verze UBERU) a vydali se k našemu hostiteli. Doprava byla šílená a my jsme jeli pár kilometrů asi 45 minut. To, že Manila není to nejbezpečnější místo potvrdil taxikář, který po pár metrech zamkl dveře. Člověk nemusí jet dlouho a už vidí velké rozdíly mezi lidmi. Velké korporátní budovy a po pár metrech slumy. Na silnici tricykly, jeepy z 50. let, ale také moderní mercedesy a BMW.

Po příjezdu jsme si nebyli jistí, že jsme na správném místě  jelikož jsme dorazili k moderní budově, která měla vlastní recepci a security. Naštěstí jsme se nemýlili a o chvíli později nás přivítal nás hostitel Julius. Jak jsme se o chvíli později dozvěděli, budova má totiž jak hotelové pokoje tak i soukromé byty. Dali jsme si společně snídani a okusili asi to nejlepší mango o jsme kdy měli tu čest ochutnat.

Julius byl sympatický mladík, který je tak trochu noční živočich jelikož dělá pro americkou firmu, kde je velký časový posun. K obědu bylo nejtradičnější filipínské jídlo Adobo. I když bylo výtečné, můj rozhozený žaludek ho jak si nezvládl. Jelikož mi bylo po celý den špatně, strávil jsem jeho velkou část na záchodě a spánkem. Až večer jsme se vydali trošku prozkoumat město a zařídit SIM kartu. Po prvé jsme se projeli tricyklem. Je to celkem zábava až na ten smrad 😀

Náklady / osoba:

Výběr z bankomatu: 100 Kč

Stravování: 35 Kč

Koupě a nabytí SIM karty: 130 Kč

GRAB: 60 Kč


2) DEN

Po dlouhém spánku jsme konečně vyrazili společně s naším průvodcem více prozkoumat Manilu. Nejdříve jsme se GRABem dopravili na autobusové nádraží a zakoupili jízdenku do naší další destinace (Bontoc). Julius se nás rozhodl následně vzít do staré Manily. Ono ale dopravit se z jedné části Manily do druhé občas zabere stejně času jako cesta z Prahy do Brna. Během mnoha přestupů a zastávek jsme měli možnost vidět pravou tvář Manily.

Téměř každý něco prodává od street food po oblečení. Ceny jsou až směšně nízké. Já jsem si koupil žabky za cenu Coca Coly v Čechách. Realita je taková, že spousta z těchto lidí dokonce ve svých stáncích spí, takže jsou to takoví poloviční bezdomovci. Město samo o sobě celkem dost zapáchá a spousta lidí nosí roušku kvůli znečištění.

Do staré Manily jsme se nakonec dostali za pomoci taxi a 2 přestupů metrem, kde jsme se cejtili jako sardinky v konzervě. Ve staré Manile jsme se nejdříve schovali před spalujicim sluncem do místního muzea a celé si ho prošli. Nejsme zrovna velcí fanoušci muzeí a tak jsme ho brzy opustili a došli až ke známé pevnosti z dob, kdy byly Filipíny pod nadvládou Španělska. Celý komplex je pravděpodobně jedno z mála míst, kde v Manile naleznete lepší vzduch a nějakou zeleň. Procházka po hradbách s výhledem na Manilu je zajímavá leč není to nic světového. Jelikož již odbyla čtvrtá hodina, museli jsme se vydat na cestu zpět abychom si stihli pobalit a vyrazit do Cordiller za čerstvým vzduchem a zelení.

Náklady/osoba:

Metro: 14 Kč

Oblečení + nákup potravin: 40 Kč

Stravování: 110 Kč

GRAB: 32 Kč

A TADY JSEM SI PŘIPRAVIL PÁR RAD A TIPŮ K MANILE 🙂