MINUT ČTENÍ: 8
AUTOR: LUKÁŠ ZEMAN


Ahoj všem čtenářům 🙂 Přiblížím vám trochu tímto článkem stručněji mojí životní cestu a jak začalo mé cestování. Prvně jsem o tom moc psát nechtěl, ale tímto článkem jsem si připomněl, čím jsem vlastně vším prošel a na konci jsem se usmál :D.

Když mne oslovil Adam 22.6.2017 prostřednictvím Facebooku, zda jsem pracoval v Anglii přes agenturu NHNL a mohl napsat menší článek o tom všem, co se týče vycestování z ČR, tak jsem byl zrovna v tom největším masakru na stavbě a vůbec jsem neměl čas si uvědomit tu podstatu, že jsem vlastně v cizině a pracuji tady. Dostal jsem nějaké body kterých bych se měl držet, ale to jsem nikdy neměl moc v lásce, tak vám všechny potřebné informace uvedu v článku. Snad vám to dodá potřebnou odvahu, kterou potřebujete, pokud stojíte před rozhodnutím vycestovat nebo zůstat doma 🙂

Krušné začátky

Když si vzpomenu úplně na začátek, co všechno tomu než jsem začal cestovat předcházelo, tak se vrátím o pár let zpátky do doby kdy mi bylo 19, čerstvě po škole. Maturoval jsem na SPŠ Stavební v Liberci a jako většina po ukončení studia, jsem chtěl s prací ještě počkat, užít si trochu volna po težkých zkouškách. Ale co čert nechtěl, potřeboval jsem na to volno nějaké peníze, takže brigády na stavbách byly samožrejmostí.

Po prázdninách jsem se rozhodl s dlouholetým kamarádem, se kterým jsme seděli 4 roky ve škole, že si najdeme společnou práci ve stavební firmě. Po nekonečném a únavném hledání práce, mě přestalo bavit poslouchat pořád: NEMÁTE PRAXI, NEMÁTE DOST ZKUŠENOSTÍ, TUDÍŽ VÁS NEMŮŽEME PŘIJMOUT. Shodou okolností byla také mezi firmami tehdejší Interma a.s., ve které jsem po první zkušenosti z ciziny pracoval.

Před prvním odjezdem do ciziny jsem vystřídal asi 3 zaměstnání, nic z toho nemělo nic společného se stavebnictvím, ve kterém jsem chtěl od začátku dělat. Přišel rok 2014 a s ním i nové možnosti. Práce ve stavebnictví sice stále nebyla – jelikož to jejich: NEMÁTE PRAXI! stále pokračovalo, tak jsem měl nakročeno stát se policistou. Příjímací zkoušky proběhly na výbornou, jak fyzické tak psychické. Všichni byli nadšení: rodina, přítelkyně i já. Už jsem myslel že stavebnictví pro mě je ukončená hra a je mi souzeno vytvořit si kariéru u policie. Někde ale v průběhu dubna vidím na Facebooku kamaráda Honzu, jak přidává fotky z Anglie. Začali jsme si psát, ohledně toho jak se tam žije, jak se tam dostal, co dělá za práci a zda-li je tam lepší život, nebo jak to celé vidí on ze svého pohledu, když odjel.

Nepamatuju si přesně do slova, co napsal, ale bylo to něco v tom smyslu: vydělávám tady 1-2x tolik co doma, pracuji v kuchyni jako kitchen porter. Je to tu super, jestli chceš, tak se budeme s Kamilem stěhovat do většího bytu, kup letenku a přileť, s prací ti pomůžu a budeš bydlet s náma. Já maximálně nadšený, že můžu odletět do ciziny a nasbírat nějaké zkušenosti. Ale nadšení opadlo jak jsem tu informaci oznámil okolí = začal jsem slýchat řeči typu:

  • Co když tam nebude práce ?
  • Co když ti nepomůže ?
  • Co když lže ?
  • Co tam budeš dělat sám ? Co když, co když, co když ……

A spousty dalších řečí takového typu. Ale pořád něco uvnitř mi jakoby říkalo: kup tu letenku, vrátit se můžeš kdykoliv, práce u policie ti neuteče, jeď z ČR! Koupil jsem teda letenku, myslím, že někde na začátek května, už si nepamatuju přesně. Jenže byl teprve duben. Takže musíš ještě měsíc počkat než vlastně odletíš – a to bylo něco pro mě. Hlava mi šrotovala od rána do noci a myslíš jen na to, jak to asi tam bude vypadat a jestli jo, nebo ne, nebo jo, nebo ne. Lidi v práci poznají když s váma není něco v pořádku a začnou se vyptávat: „Lukas,  co je, nad čím přemýšlíš?“ Tak jsem s tou informací šel ven a říkám: „Chci odjet v květnu pracovat do Anglie.“ – nejhorší co jsem mohl udělat bylo jim to říct už takhle brzo. Díky tomu, že jsem nejenom každý den přemýšlel a měl už i obavy, ale ještě jsem slýchal od lidí jaký jsem blázen, tam už to dávno není to co to bývalo (říkali lidi, kteří ven nikdy pracovat neodjeli). Takže  po 1. jsem nakonec do Anglie neletěl a stálo mě to asi pět tisíc, protože letenka už pak nešla stornovat, ale co přišlo horšího bylo to, že jsem měl výčitky – a chlap si neodpouští :D. Práce u police mě nelákala už tolik jako Anglie, i když je tam spousta adrenalinu který miluju, ale vydělávat 13 tis. jako policajt nebo v Anglii 35tisíc pro mě bylo motivující. Je to velký skok co se týká peněz, ale podle mě chodíme do práce především pro peníze (I když já mohu teď říct, že do práce nechodím pro peníze, ale za peníze).

Práce zahraničí

V tu dobu jsem četl knihu Zázrak pozitivního myšlení od Roberta Anthonyho, kde byl úryvek: Zavřete oči, uklidněte mysl (nebo něco v tom smyslu) a poté si představte to po čem v životě nejvíce toužíte. Asi 20 minut jsem si vážně představoval jak přicházím do své vily, která nebyla z policejního platu, všude byly palmy a já tam měl v garáži svá vysněná auta. Zní to trochu jak pohádka, ale moje hlava vážně takovou představu vyprodukovala. Vystřelil jsem asi po 20 minutách z pokoje a říkám: „Mami teď jsem četl knihu, to co je tam popsané je neuvěřitelné, musím odletět do té Anglie to alespoň zkusit.“

Bylo někde ke konci června, píšu Honzovi, můžu stále přiletět? Napsal ať koupím letenku a řeknu mu, kdy letím. 4. nebo 5. července přilétám do Anglie, kde na letišti čekal Honza, jedem na byt, kde nechávám věci a ještě ten večer jsme na diskotéce a oslavujem. Přišel jsem si, že konečně jsem na startu k dosažení svého cíle.

Tak a teď práce?

První měsíc, jsem nemohl najít práci. Seděl jsem pouze na bytě, hrál na xboxu a pár dní v týdnu hledal práci. Čekal jsem než se mi vyřídí NIN (Nation Insurance number), abych mohl pracovat. Po pár schůzkách na pracovním úřadě jsem čekal asi 3 týdny než jsem mohl hledat práci oficiálně. Anglicky jsem moc neuměl, přišel jsem si jako uplný blbec. Ve škole to bylo přece jednoduchý.

Práci jsem nakonec dostal díky Honzovi, který se zmínil v restauraci, kde dříve pracoval, že hledám práci, jakoukoliv. Řekli mu ať přijdu na training day. Přišel jsem teda na dvě hodiny na training day, v tu chvíli mi bylo absolutně jedno co to bude za práci, protože peníze už skoro nebyly a ještě mě finančně podporovala rodina z Čech. Přišel jsem teda do práce, kam mne Honza přivedl, seznámil mne s lidmi a už jsem se šel nahoru do kuchyně převlékat. Díky mému štěstí, tam pracoval polák Dariusz, který mi řekl co mám udělat, protože bych anglicky pravděpodobně nerozumněl ani slovo. Začal jsem tedy s prací, kde jsem 2 hodiny dělal absolutně tu nejpodřadnější práci za celý svůj život. Drhneš zaschlé tuky ze stěn za sporáky, troubami, vynášíš odpadky, sbíráš veškerý bordel, který se kde v restauraci válí. Po dvou hodinách jsem šel domů a jenom čekal, jestli mne vezmou. Jiná možnost práce nebyla, pokud jsem chtěl zůstat. Nepamatuju se přesně, ale během pár dnů mi Honza říká, že mohu dorazit, že mě berou. Já štastný jak blecha, že si budu moci vydělat nějakou tu korunu.

Po zhruba měsíci a půl jsem toho měl plný zuby. Říkám „nesnáším to tu, dělám tady tu nejhorší práci – mytí tun připálených pánví, vynášení hromady odpadků každý den, drhnutí podlahy po všech kuchařích, když už šli domů atd.“ Nejhorší snad na tom bylo, že každou neděli jsem musel vybírat stříbrný box plný nechutných zbytků a tuků od jídla. Když sem ten box otevřel, všichni z kuchyně šli pryč, protože to byl opravdu neskutečný zápach. Docházeli mi nervy, ve volném čase jsem si udělal papíry na ještěrku a oznamuji v práci, že budu končit, že už to nedávám psychicky v té práci a že půjdu jinam. Chvíli na to přišel šéf kuchař a říká: „Jestli chceš, můžeš zůstat a naučíme tě vařit.“ Nabídka mě lákala, jelikož jsem práci ve skladu na ještěrce neměl jistou a tady ta práce byla. Druhý den říkám ok, že to zkusím.

Vzal jsem si domů menu v anglickém jazyce a učil jsem se asi 15 druhů pizz. 14 Dní jsem měl trénink na pizza sekci a mě to najednou začalo zase bavit. Už jsem nemusel do nekonečna mít ty hromady hrnců a pánví, ale už jsem něco tvořil. V říjnu začala sezóna a práce na pizze začalo přibývat. Šéf kuchař stál před velkým rozhodnutím, musel jednoho z kuchařů vyhodit a byli jsme v merku buď já, začínající na pizze, nebo 2 roky zkušený kuchař. Kupodivu jsem byl překvapený, že mě si nechali. Až na to, že práce bylo nad hlavu, naučil jsem se mluvit anglicky a vydělával jsem asi 250 czk na hodinu + dýška. Byl jsem nadmíru spokojený. Jediný, co mi chybělo, byla rodina a slečna. Na Vánoce jsme totiž zůstali v Anglii, jelikož jsme nedostali dovolenou, protože bylo hodně práce.

Už jsem byl v Anglii zhruba osm měsíců bez otočky do ČR a zachtělo se mi domů. Vaření jsem měl plné zuby. Plánoval jsem začít podnikat v Čr ve stavebnictví a vybudovat vlastní firmu.

28.1. 2015 jsem přiletěl na stálo do ČR, chtěl jsem si dát pauzu. Peníze jsem našetřené měl a za tu dřinu jsem si říkal, že si to zasloužím. Po týdnu co jsem byl v Čr, jsem se chtěl vrátit do Anglie – lidi byli v ČR úplně jiní, ne jako v Anglii, že se smáli, ptali se každý den jak se máš atd. Ty lidi v cizině jsou více přátelští než u nás. Ale zase jsem byl s rodinou. Nějak jsem ale toto období překlenul a zůstal v ČR. Podnikání nějak nebralo obrátky, protože jsem vážně neměl tu praxi, a tak jsem zase začal hledat práci na stavbě. Práci jsem nakonec dostal až v ZÁŘÍ 2015, jako mistr ve stavební firmě Interma a.s., která nademnou dříve ohrnovala nosem, že nemám zkušenosti ze stavebnictví jako mistr, ale že jsem v Anglii dělal kuchaře, tak to jim nevadilo.

Interma zkrachovala, ale já měl už praxi, pracoval jsem jako mistr dohromady pro tři stavební firmy během necelého roku. První firma zkrachovala, druhá mě platila o skoro půlku méně a třetí mi nakonec dluží do dnes peníze. Přestalo mne to bavit, říkám si k***, proč v Anglii jdu do práce a ty peníze dostanu a v Čr ne? Nebo že si sotva vydělám na to abych žil, v tom druhém případě si přivydělávám na taxíku abych se měl normálně jako člověk. To mě vážně už nebavilo. Po všech těch nervech v ČR jsem se sebral, tehdy z bytu v Praze, a odletěl skoro na „blind“ do Liverpoolu. Kontakt jsem dostal přes známého na člověka, který se tam zabývá zprostředkováním ubytování a práce. Bylo to rychlé rozhodnutí, možná jsem mohl počkat, ale dnes jsem za to vděčný. Odletěl jsem myslím 5.8. 2016 do Liverpoolu. Pamatuju si akorát, že jsem přiletěl, dojel na předem domluvené místo, dostal jsem klíče, ubytoval jsem se a měl sem trochu lepší pocit, že jsem pryč z toho masakru v ČR.

Práce v Jaguáru?

Během 4 dnů jsem šel na pohovor do skladu, kde jsem poté pracoval asi 14 dní jako skladník. Ale já si o sobě myslím, že jsem byl věčně nespokojený a chtěl jsem vždy lepší práci. Jakmile jsem necítil potenciál růstu pro mou budoucí vizi, prostě jsem tu práci změnil. Díky kamarádovi Lukášovi, kterého jsem potkal v Liverpoolu, jsem získal práci v Jaguaru. Všechno bylo super, pracoval jsem jenom s Angličany, nebo lidmi mluvící anglicky – žádná čeština a to mi vyhovovalo, protože jsem se pořád učil anglicky, každou chvílí v práci. Ale pouze do té doby, než přišla noční směna. Kde jsem dostal práci na třídění asi 4 beden se součástkama na osmi hodinovou směnu. V 1 ráno jsem měl 3 bedny hotové a zbývala mi jedna bedna do 6 do rána. Říkám si, co budu sakra dělat, práce mne začala vyloženě štvát, protože jsem byl zvyklý z kuchyně v Manchesteru pracovat o sto šest, a to bylo přesně to, co mi vyhovovalo. Díky tomu sem nemyslel na to, co mě vytáčelo, kvůli čemu jsem odjel znovu z Čech – od rodiny, přátel.

V té době, kdy jsem pracoval v Jaguáru, jsem dostal nabídku letět do Švédska – znovu pracovat do kuchyně. Pořád jsem to zvažoval, až do té doby než přišla ta noční směna, ty bedýnky, a já neměl co dělat. Řekl jsem v práci, že mě bolí hlava a odešel jsem domů. Dva dny na to jsem letěl do Švédska, kde jsem zůstal až do teď.

První 4 dny ve Švédsku jsem pracoval v kuchyni, poté necelých 6 měsíců pro jednu Česko-Švédskou agenturu, až jsem se propracoval k tomu mému cíli. Jsem majitelem začínající stavební firmy a provádíme stavební práce ve Švédsku. Jsme pořád na začátku, firmu pomalu budujeme, ale díky tomu všemu, co jsem si prošel vím, že to bylo to správné, protože to byla příprava na to, co se děje nyní a vím, že díky tomu všemu můžu dosáhnout toho, po čem nejvíce toužím.

Abych to shrnul – já jsem trochu extrémní příklad. Šel bych i na druhý konec světa, kdybych věděl, že tam najdu to, co hledám. Ale pro ty, kteří tento článek čtou a rozhodují se jestli zůstat doma nebo jet ven vám povím jedno: Domů se můžete vrátit kdykoliv (i já se tam pravděpodobně jednou vrátím), ale tím, že pojedete ven mimo ČR nemáte co ztratit, ba naopak. Můžete jenom získat zkušenosti z mnoha stran – jak z oboru, tak z jazyka.

Poznáte spousty nových lidí, kulturu, jejich zvyklosti a vyděláte si při nejmenším jednou nebo dvakrát tolik než v ČR. Samozřejmě je to na základě něčeho. Nebudete hned na startu mít to nejlepší, co chcete. Všechno je o to vytrvání a vědět, co od života žádám.

  • Průměrný plat kuchaře 2014 v Manchesteru byl 1200-1600 Liber
  • Švédsko plat kuchaře ve Stockholmu 2016: 25.000 – 35.000 SEK
  • V Anglii byla minimální mzda 6.5 Liber na hodinu teď myslím, že je zhruba 7,2 Liber
  • V Liverpoolu jsem měl něco kolem 7 Liber jako skladník.
  • Ubtování cca 200- 300 liber (nepamatuju přesně ) za měsíc podle velikosti pokoje ( single nebo double )
  • Jízdenka týdenní myslím že stála 50 liber, ale to si nepamatuju také jelikož v Liverpoolu jsem všude jezdil na kole 😀
  • Ve Švédsku je minimální mzda určená kolektivními smlouvami pro daný obor. Takže minimální mzdy jsou rozdílné.

Ubytování Švédsko

záleží podle nároků a podle ochoty sdílet společné místnosti s jinými:

  • mezi 3.000-10.000 Sek , kde za 10tis už se dá sehnat 3 pokojový byt .
  • Jízdné na měsíc stojí cca 800 Sek.
  • Každopádně co se týče obou zemí, jídlo se tu dá koupit převážně tak stejně draho jako v ČR. Jen člověk musí vědět, v jakých obchodech nakupovat.

To je asi tak vše co bych Vám mohl říci k tomu jak jsem já vycestoval. Záleží samozřejmě na každém zvlášt. Pokud si věříte a dokážete překonat strach, který z toho máte, život se vám bude pak zdát jednodušší. Dále samozřejmě, že je to o finančních prostředcích které máte na start, ale já toho moc taky neměl. První výjezd do Anglie mě stál cca. 20. 000 CZK a druhý výjezd jsem zaplatil z kauce, které jsem měl na bytu která byla 18 tisíc. Z toho jsem koupil letenku a zařídil veškeré věci kolem toho a zbylo mi 10.000 czk na start a přežil jsem to.

V Anglii je dobré to že odpracujete 14 dní a pak vám každý týden chodí výplata. Proto pokud chcete odjet pracovat do Anglie, mohu doporučit agenturu NHNL LTD. Seriozní jednání, dále na čem se domluvíte, to platí. Pokud máte všech pět pohromadě, s nalezením práce mít problém nebudete, jelikož vám s celým startem pomůže právě NHNL LTD.

Pokud Vás láká Švédsko a jste buď šikovným zedníkem nebo umíte montovat okna, tak kontaktujte mě a třeba se domluvíme. Momentálně hledáme do našeho týmu šikovného zedníka, který mluví plynně anglicky a dokáže vést partu lidí 🙂

Každopádně Všem kteří se chystají vycestovat ven, nebo o tom zatím jen přemýšlejí přeji hodně úspěchu a štěstí při poznávání světa. Zážitek je to nepopsatelný.

Cestování zdar !