MINUT ČTENÍ: 2

AUTORKA: BARBORA MORAVCOVÁ


Jedna normální holka si dala na rok pauzu od vysoký školy. Je mi 21 let a žila jsem v Londýně. Nestihli jste první část? Tady je!

Co stihnout první den

12. září 2017 ráno s námi přistálo letadlo na letišti Stansted, odkud nás autobus odvezl do Londýna. Ten den nás čekala schůzka s paní z agentury, která nám poskytla Oyster a SIM kartu, dala adresu na předem rezervované ubytování a pomohla nám s telefonickou žádostí o National Insurence Number. Ve tři odpoledne jsme stáli před barákem, který se měl stát naším novým domovem.

V domě žilo osm Čechů. Dvě holky a šest kluků a k tomu přibyli my dva. Náš pokoj vypadal následovně: do původního obývacího pokoje nastěhovali dvě velké a neforemné postele, tři skříně a jeden nepraktický konferenční stolek. Po dni plném nových věcí, zážitků a nulového spánku jsme zvládli pouze povléct postel a jít spát.

Původně si všichni mysleli, že mají přijet dvě holky a tak jsme dostali růžové povlečení

Práce v luxusním hotelu

Paní z agentury nám dohodila další agenturu, která zprostředkovávala práci v hotelech. Agentura si samozřejmě brala provizi. Přesto jsme nepracovali za minimálku (tedy 7,50 na hodinu), ale za 8 liber na hodinu a v konečném součtu to bylo docela znát. Plus byl také v tom, že výplata přicházela každý týden a to byla alespoň na začátek úleva.

Při první návštěvě jsme měli původně vyplnit jen nějaké formuláře, ale shodou náhod tam také probíhal trénink pro další zájemce, tak nás tam posadili taky. Bylo to o představení agentury, o pravidlech jaké máme mít oblečení, boty, účes, nehty, šperky a ukázali nám, jak servírovat jídlo a sklízet talíře. Po skončení tohoto vyčerpávajícího maratonu nás chtěli poslat rovnou do nějakého hotelu.

První den byl zkušební. Měla jsem sukni, silonky, sako, které mi dali u vstupu do hotelu a boty na podpatku. Vlasy stažené v drdolu a náušnice v kapse saka, protože jsem si je zapomněla sundat. Boty mi poskytla agentura a při první výplatě mi za ně strhla peníze.

Práce v Londýně Praxiso

Práce byla většinou kolem čtyř hodin za den, což bylo opravdu málo. Servírovali jsme převážně večeře ve velkém sále někdy až pro 400 lidí. Na začátku směny nás rozdělili do týmů většinou po pěti až osmi. Stůl s deseti hosty obsluhovalo pět z nás, aby u jednoho stolu dostali hosté jídlo najednou.

Jídlo, jídlo, jídlo…

Předkrm, hlavní chod, dezert a servírování kávy. Každý tým měl na starosti zhruba 5 stolů a z každého stolu sklízeli nádobí najednou dva z nás. Bylo to téměř pokaždé to samé a k tomu se před začátkem servírování a během jednotlivých chodů čekalo. Někdy deset minut, někdy čtyřicet. Připadá mi, že ta práce byla hlavně o čekání. V tak luxusních hotelech je potřeba mít na všechno rezervu několik hodin. Nesmí se stát, že by hosté čekali na nás. Začátek práce byl třeba v šest večer, ale večeře začínala až v osm a nejméně hodinu se čekalo.

Práce v Londýně Praxiso

Poslední šichta byla slavnostní (Halloween)

Drink runner na Kings Cross a Food runner na Covent Garden v dalším pokračování 🙂