MINUT ČTENÍ: 3

AUTOR: ANEŽKA ŠEVČÍKOVÁ


Srdce Evropy, to rozluští každý, ale že nevíte, co je středem Afriky? Nikdy jste neslyšeli o SAR čili o Středoafrické republice? Ano, je to stát! A já Vám teď nastíním, jak to tam vypadá a povím, jak se česká vysokoškolačka dostala do jedné z nejchudších zemí na světě.

Anežka Ševčíková Praxiso a SIRIRI

Dobrovolnice v Africe – jak to začalo

Za vším stojí česká nezisková organizace SIRIRI o.p.s., která byla založena v roce 2006 a funguje dodnes ve spolupráci s italskými misionáři, kteří ve Středoafrické republice působí. Kromě jiného se SIRIRI zaměřuje na vzdělání, protože věří, že je to jedna z mála možných cest z chudoby. Již v roce 2011 sehnala tato obecně prospěšná společnost dostatek finančních prostředků, aby mohla zahájit stavbu střední školy ve městě Bozoum. Ale k čemu je škola, když nemá vzdělané pedagogy? Proč děti sedí ve škole, když po roce základního vzdělání neumí přečíst jednoduchá slova? Tento fakt frustroval spoluzakladatele organizace, a tak se stalo, že v roce 2015 byl zahájen pilotní program Škola hrou.

Praxiso SIRIRI

Škola hrou J. A. Komenského

Projekt Škola hrou je založen na myšlenkách J. A. Komenského, aplikuje jednoduché prvky do výuky jako je reflexe, spolupráce, názornost, praktičnost apod. a podporuje teorii výuky v mateřském jazyce. Mohla bych napsat tucet stránek o tomto projektu, ale dnes bych Vám ráda představila můj příběh a moji cestu do SAR.

Jednoho dne mi moje starší sestra poslala odkaz s inzerátem SIRIRI, že zrovna shánějí dobrovolníka na výjezd do Středoafrické republiky, a komentářem: „Ty jsi přece vždycky chtěla do Afriky!“. A tak se stalo, že jsem napsala motivační dopis a spolu s životopisem ho poslala, absolvovala česko-francouzský pohovor a následující rok vyjela se skupinou dalších třinácti dobrovolníků školit do Afriky místní učitele.

Kulturní šok

Musím se přiznat – měla jsem obavy. Co já, mladá studentka, budu dělat v SAR? Nestane se mi něco? Jaké to tam vlastně je? Všechny obavy a starosti ale přebylo to nadšení a vzrušení z nového dobrodružství. SIRIRI nás velice důsledně proškolilo, takže jsme dost informací měli dopředu, ale stejně kulturní šok přišel. Tomu se nevyhnete, když z luxusní, globalizací pohlcené Evropy přijedete do čtvrté nejméně rozvinuté země světa, zanechá to ve vás nepopsatelné dojmy. První hodiny strávené v této bývalé francouzské kolonii jsem se cítila jako v nějakém cestovatelském dokumentu, opravdu, přesně jako v televizi. Jenom byste nikdy nevěřili, že to opravdu tak vypadá a už vůbec ne, že se tam dá i žít. Projížděli jsme hlavním městem v autě označeném katolickou misí (z důvodu bezpečnosti) a pomalu všichni koukali s otevřenou pusou na místní lidi, jejich práci, denní ruch, pozorovali dění na tržišti a obdivovali schopnosti našeho řidiče.

Adaptace

Po téměř osmihodinové jízdě autem z Bangui, hlavního města, do Bozoum na severozápadě země jsme všichni cítili vděk, že máme náročnou, třídenní cestu z ČR konečně za sebou. Práce s místními lidmi se liší od práce s Evropany. Středoafričané úplně jinak přemýšlí, chvilku trvá, než se adaptujete na jejich způsob myšlení. Nicméně program Škola hrou je dobře koncipovaný, vznikal mj. za spolupráce středoafrických učitelů, aby právě jim co nejvíce vyhovoval. Naším úkolem bylo představit tento koncept a být průvodcem místním učitelům, aby pochopili a porozuměli smyslu vzdělávání.

Řeknu Vám, postavit se jako běloška před třídu plnou středoafrických učitelů, kteří na vás zírají jako na zjevení, není úplně lehké. Byť většina dospělých Středoafričanů jsou bilingvní, mluví tedy jak svým rodným jazykem sango, tak francouzsky, máte pocit, že vaše francouzština není ta samá, kterou mluví oni. Časem ale pochopíte, že se musí nejdříve trochu rozkoukat a otrkat, že nejste vy jediný, kdo je z toho tak trochu v šoku. Během pár dnů jsme si vybudovali vzájemnou důvěru a ve výsledku jsem na svoje první školení byla pyšná. A tak se stalo, že rok poté, v srpnu 2019, jsem se SIRIRI vyjela znovu.

Lekce do života

Tyto nevšední zážitky mě obohatili na celý život, učili jsme se navzájem a já budu i nadále pokračovat ve spolupráci, neboť věřím, že „vzdělání je tou nejsilnější zbraní, kterou lze změnit svět“. (Nelson Mandela)

Koho by více zajímala moje cesta do Středoafrické republiky, SIRIRI nebo samotný program, neváhejte se na mě kdykoli obrátit na anezka.sevcikova@seznam.cz – napište do předmětu třeba Praxiso – SIRIRI 🙂

Anežka Ševčíková Praxiso