MINUT ČTENÍ: 3
AUTOR: TEREZA KOBOSILOVÁ


Jmenuji se Tereza, pocházím z České republiky a od října 2016 studuji na Technické univerzitě ve Vídni (Technische Universität Wien) v Rakousku obor Architektura. Bakalářské studium architektury je na tři popřípadě čtyři roky. Záleží na tom, jak si to člověk rozloží. Navazující magisterské, které tato škola také nabízí, trvá roky dva. Já jsem právě absolvovala první dva semestry a od října mířím do třetího.

Jak jsem přišla k Vídni…

Odjakživa jsem věděla, že bych chtěla ve Vídni studovat. Stačila jedna týdenní dovolená a Vídeň mě od té doby měla v hrsti. Menší problém byl, že jsem ale vůbec nevěděla jaký obor. Během let jsem se dostala k architektuře a měla jsem to štěstí, že ji ve Vídni na Technické nabízejí. Přes školu se člověk nedověděl mnoho, i když jsem byla na česko-německém gymnáziu. Tak jsem tedy musela sama si zjistit potřebné informace. Stránky univerzity jsou bohužel jeden velký chaos, a tak člověk musí jen doufat, že z těch střípků textu poskládal vše potřebné. K překvapení všech člověk nemusí při hlášení na architekturu skládat jakékoli zkoušky. Stačí jen udělat tzv. „Online Vorerfassung“, kde se napíšou obecné údaje jako jméno, původ, obor, na který se člověk hlásí atd. Pak se to vygenerované číslo spolu s přihláškou, která je na webu, donese na studijní oddělení na TUW a toť vše. Jste student.

Výuka

Mé plány rozhodně zahrnují i dokončení magistra ve Vídni. Je to jednodušší, člověk už vše zná a nemusí se orientovat na jiné škole, v jiné zemi s jinými předpisy a v jiném prostředí. Nutno říct, že na TUW na architektuře se nevyučuje matika. Je tam fyzika a statika, ale matiku v osnovách nenajdete. Což ale neznamená, že by si ji člověk nemohl připsat. Možné je všechno.

Co se týče výuky, tak ta se hlavně skládá z přednášek, které jsou většinou nepovinné a některé jsou i nahrávané. Ale těch není mnoho. Dále jsou tam praktická cvičení, která už povinná jsou a také mají větší váhu v hodnocení. Rozvrh není nějak náročný, člověk má maximálně tři přednášky za den, jestli vůbec. Testy jsou taky velmi uvolněné. Píšou se vždy na konci semestru, jsou na něj tři pokusy a nemusí být nutně složeny v tom semestru, kdy jste se zapsali na ten předmět. Takže všichni si to samozřejmě posouvají až do té nejposlednější chvíle. To není moc chytré, když pak člověk musí na konci bakaláře napsat 12 testů. Ale rázem jsem pochopila, že někdy to nejde neodsunout. Obvykle kvůli odevzdávkám na různé předměty, ateliéry atd. Co se týče odevzdávek: minimálně tři noci před nimi se nevyspíte, místo krve proudí žílami kofein a domů jdete ráno, když všichni ostatní vyspalí a svěží jdou do práce či do školy. Ale když odevzdáte a jste spokojeni se svým projektem, to je pocit k nezaplacení.

Ubytování

A teď k bydlení, což u mě byla vcelku veselá kapitola. Celé prázdniny jsem se snažila najít WG (Wohngemeinschaft – byt plný studentů, kteří zrovna hledají nového spolubydlícího), všude mě odmítali anebo ještě líp neodepisovali. V září jsem stále neměla kde bydlet, a tak jsem skončila na velmi předražené koleji. Je nutné říct, že koleje nejsou jako v Česku organizované od univerzity. Jsou to soukromé koleje, tzv. Studentenheime, a o místo je třeba se přihlásit nejlépe půl roku dopředu. Od dalšího semestru už naštěstí jdu do WG. Je rozhodně lepší si zarezervovat místo na koleji na první rok. Poznáte spoustu nových lidí a nemusíte se starat o všechen nábytek, uklízení, pořízení pračky atd. A když máte štěstí, tak pak během studia poznáte někoho, se kterým se například sestěhujete nebo kdo má volné místo v bytě.

Zahraničí > Domovina

Vídeň má pro mě skvělou polohu. Je to zahraničí, není to moc daleko ani moc blízko. Autobusem Regio Jet jsem velmi pohodlně za čtyři a půl hodiny v Praze a ze všech typů dopravy je to ta nejlevnější možnost. Hlavně to je město s úžasnou atmosférou, architekturou a rozhodně tu není nuda. Jen nákladově to je celkem náročné a rozhodně to není jako studium v Praze. Ale je tu možnost přihlásit se o finanční výpomoc, která nezáleží na prospěchu ve škole, ale na životní situaci (např. kolik vydělávají rodiče, …).

Na závěr bych jen řekla, že to bylo to nejlepší rozhodnutí jít do Vídně. Studovat v Praze na ČVUT jsem mohla taky, absolvovala jsem úspěšně i příjímací řízení. Ale v zahraničí je to mnohem víc než o studiu. Člověk zahodí jakoukoli pohodlnost, musí se naučit žít sám a spoléhat jen na sebe, potká tolik nových a zajímavých lidí, vypiluje jazyk k dokonalosti a pozná nové lidi z nejrůznějších koutů světa. Je to multikulturní prostředí, kde jsem se já teprve zvládla pořádně najít.