MINUT ČTENÍ: 3

Taková dobročinná akce vypadá dobře v životopise – zejména zahraniční školy a stipendijní programy na to slyší. Přemýšleli jste o něčem takovém? Věděli jste vůbec o něčem takovém? Podařilo se nám spojit se s patronkou projektu Bez mámy, Andreou Kerestešovou Růžičkovou (známá herečka a modelka, dnes již krásná maminka 🙂 ), a přiblížit Vám možnost pomáhat a poznávat. Protože věci, které my řešíme, jsou úplné maličkosti…

bezmamy.cz


1) Jak Vás napadlo jet do Afriky pomáhat?

S pomáháním to mám v osobním životě tak, že čekám na výzvu. Na příležitost. Na to, že mně někdo požádá s konkrétním plánem a já se v něm angažuji. Přijde mi přirozené a lidské pomoct, pokud je to v mých silách a vidím smysl pomoci. Dnes je charitativních akcí a událostí spoustu, někdy je těžké se v tom orientovat, vidět dovnitř. Správně se rozhodnout je velmi důležité. Tam nechávám rozhodovat intuici. V projektu Bez mámy, to byl z mého pohledu doslova osud. Požádali mně o pomoc a já v první sekundě věděla, že tam musím, i když jsem byla na počátku těhotenství a nebylo to lehké rozhodnutí.

2) Jela jste s manželem – kam přesně a na jak dlouho jste jeli?

Spolu s koordinátory organizace Bez mámy jsme se těsně před Vánoci vydali na cestu do Mahanga, na Jih Tanzánie. Strávili jsme tam 3 týdny. Byl to nepopsatelný zážitek. Je to jiné, když o Africe čtete, o problémech tam, a je jiné když ty problémy zažívate na vlastní kůži. Jak se říká zkušenost je nepřenositelná, tady to platí dvojnásob. Potkáte se se skutečnými problémy lidstva…nedostatek vody, vzdělání, hygieny, nemocí apod.

3)  První půlku jste pracovali v Sirotčinci a druhou cestovali – v čem pro Vás byla práce v Africe přínosná?

V Africe je vše jinak. Pokud nejste v turistické oblasti, kde Evropani nebo američani vybudovali standardní hotely se službami, tak se na každém kroku potkávate s obrovskou chudobou. Pro náš styl života nepředstavitelnou. Oni mají nedostatek, my nadbytek. Říká se, že na planetě je všeho tolik, kolik je potřeba pro všechny a o tom jsem přesvědčena. My musíme změnit způsob života. Je potřeba se vzdát nadbytku a to ego nerado dělá. Je potřeba zbavit se mamonu nakupování, kupujeme všeho moc…oblečení, jídlo, kosmetika…všeho víc než potřebujeme….oblečení, které nosíme vyrábějí za misku rýže chudí lidi a děti…je potřeba začít každý sám od sebe…já osobně se snažím nakupovat od tuzemských výrobců. Jak potraviny, kosmetiku, tak i oblečení apod.

4)  Jak jste Vy a manžel pomáhali? Jak byste popsali Váš jeden, názorný pracovní den?

Pracovali jsme hlavně manuálně. Já jsem často pomáhala v kuchyni, každý den je potřeba na ohni připravit jídlo pro 25 dětí. Mojí hlavní náplní byla ale fotografie, kterou jsme pak pomáhali tady, různými výstavami a akcemi. Můj manžel, Mikoláš, pracoval doslova tvrdě rukama. Sázel stromy (do kamenné země), oplocoval ich (aby je nesežrali krávy), maloval a budoval novou přístavbu sirotčince.

projekt bez mámy

5)  Jaký máte pohled na práci?

Baví mně vše, co přináší výsledek a užitek. To je podstata práce a je úplně jedno jestli je manuální nebo mentální.

6) Ještě k Africe – jak se žije bez elektřiny a toho pocitu, že otočíte kohoutkem a máte vodu?

Je to jiné, je to nové, často náročné. Bez baterky se nehnete ani na krok. Noci v Africe jsou skutečně černé jako noc. Na druhou stranu je to ale nesmírně obohacující, když váš režim tak nějak plyne společně s režimem přírody.

7)  Co děti v Africe? Je něco, čím Vás dostali/ovlivnili? Jak tam žijí, přemýšlejí?

Každé dítě je jiné, tak jako u nás…někdo chce jen být a přežít, jiní chtějí na vysokou školu. Je to různé. Každopádně děti spolu drží, jak se říká basu. Jsou si vzájemnou rodinu. Každý den spolu zpívají, tančí, odpočívají, učí se, pracují, starají se o svůj sirotčinec. Cílem je totiž vychovat soběstačné jedince, a tak už teď se o sebe sami starají. Pěstují si zeleninu, starají se o chovnou zvěř, sázejí a sbírají rýži, vaří apod.

8)  Jak tam fungují obecně lidé, systém – mentalita, “IQ”, korupce? Setkali jste se s něčím jako korupce/přepadení/krádež?

To je velmi složitá otázka…to je spíš otázka na někoho kdo tam dlouhodobě žije. Mentalita Afričanů je úplně jiná než naše. Způsob myšlení je absolutně rozdílný. Není ani cílem naučit je přemýšlet „po našem“, ale naučit je logicky a prakticky fungovat s jejich vlastním rozumem. Nesetkali jsme se se žádným přepadením ani podobně…ale neříkám, že to tam není běžné. To víte, v Africe jde na každém kroku doslova o život.

Mrkněte také na rozhovor v Show Jana Krause

Zastavme se a zamysleme se, jak krásně si žijeme. Řešíme drobnosti – co takhle jít pomáhat a řešit důležité věci? Více na https://www.bezmamy.cz/kontakt/